obsah
1.) První den - cesta do Slovensko (právě sledujete)
2.) Druhý den - cesta do Košic a samotné Košice
3.) Třetí a čtvrtý den - toulky po Košicích a cesta domů
VÍTEJTE!!!
Mnozí z vás si říkají... co ten Patrik mohl vůbec na tom Slovensku sám dělat. Ale věřte mi, že týden navíc by mi asi nestačil a tak bych vám rád řekl, jak jsem k výletu na východní Slovensko vůbec došel. Tak ta myšlenka o výletu do Košic mě napadla už v roce 2006 a zde musím poděkovat Lucii Krempaské (Melian) za to, že zde bydlí, protože při rozhovorech mě to inspirovalo k výletu, ačkoli mě mrzelo, že jsem se pak s ní nemohl setkat, ale i tak to byl jeden z nejlepších výletů za poslední roky. Na začátku tohoto roku sem ještě přidal myšlenku, že návštěvu Košic spojím s návštěvou Bratislavy (jednoho z dalších mojich velmi oblíbených měst, jako je Budapešť, Mnichov a Ingolstadt)
PŘÍPRAVY
První přípravy započali těsně před dovolenou do Chorvatska v červnu a už tehdy se to mým rodičům nelíbilo. Ani moji kamarádi mi nepřáli. Protože jsem od nich šlyšel reakce typu "Co tam na východě? Vždyť je to škaredé průmyslové město! Spousta romů atd." Ale já jsem se nenechal odradit a přesto plánoval dál. V polovině srpna to už bylo 100%, protože mi konečně byly přiklepnuty finance a koupil sem si hned jízdenky na zpáteční cestu prostřednictvím Student Agency. Zbývalo zavolat ještě mojí rodině do Bratislavy, že přijedu na návštěvu. Den před tím rozměňuji peníze a loučím se s domovinou, protože po tom strašení, že se už nevrátím jsem i já byl nakažen. Usínám kupodivu rychle. :-)
29.8. StŘEDA - CESTA DO BRATISLAVY
Vstávám bez budíku poměrně v pohodě, zbývá zabalit jídlo a v 11hodin vyrážím s narvaným baťohem z Kocandy trolejbusem na vlak do Otrokovic, kde příjíždím okolo 11.45 a čekám na vlak do Břeclavi.
Z Otrokovic odjíždím asi s pětiminutovým zpožděním, nacházím dokonce jedno prázdné kupé. Během cesty pojídám první svačinu a prohlížím si krajinu. Během jízdy mě přepadne průvodčí, která má těžký hanácký přízvuk. Před 13hodinou přijíždím do Břeclavi.
V Břeclavi mám téměř hodinu času a tak se ještě vydávám fotit něco do parku poblíž vlakového nádraží. Nutno ale podotknout, že venku mi při tom prší, a tak brzy focení vzdávám a hledám ukryt ve vyhřáté nádražní budově.
Po mírném ohřátí jsem se z nudy, zase vydal ven a hned mě pleštila pěkná rakouská lokomotiva, která se od těch našich liší trošku víc. Během chvíle příjíždí i Pendolino na trase Praha-Holešovice ->->-> Vídeň. Jak jsem ale viděl otrávené lidi, kteří na mě z Pendolina hleděli jak fotím, tak jsem usoudil, že je nejvyšší čas se stejně přesunout na svůj vlak do Bratislavy, který je na čtvrté fotce.
Nakonec po ofocení nasedám a v 13:38 odjíždím směrem na hraniční přechod Kúty, ale ještě před tím se kochám pohledem na železničním mostě nad Moravou, který je vlastně i hranicí České a Slovenské republiky. Vlak jen narvaný k prasknutí a já trapasím tím, že průvodčímu ukazuju pas i jízdenku. Jenže za ním šel i celník, který po mě ten pas chtěl vidět znovu. Ach jo... Kdy už se konečně naučím civilizovaně přecházet hranice, které stejně od nového roku skončí. Jak se blížíme k Bratislavě, tak začínám vyhlížet známou televizní věž, která jde vidět někdy už i 40km daleko od Bratislavy a na kterou se vždy těším jak ji poprvé uvidím, ale kvůli počasí ji vidím až když jsem téměř v Bratislavě.
"Nejvyšší stavbou v Bratislavě je bezesporu 200 metrů vysoký vysílač na vrcholku Kamzík v Malých Karpatech (733metrů), který zároveň patří mezi hlavní dominaty města. Byl postaven v oblasti zvané Koliba, na návrh kolektivu autorů J. Tomašíka, S. Majky a J. Kozáka v roce 1975. Ve výšce 70 metrů je umístěna restaurace "Veža", odkud je možné pozorovat výhled na území tří států - Slovenska, Maďarska a České Republiky."
Na předměstí Bratislavy vytuhneme asi 20minut na semaforu, protože nějaký rychlík do Česka musí mít pochopitelně přednost. Kolem 15:30 konečně přijíždím do Bratislavy na hlavní nádraží. Na 18hodin jsem domluvený s tetou Simonou, že přijedu, takže mám na centrum města dvě hodiny. Mezitím si kupuju jízdenku s rezervací do Košic, abych před odjezdem neměl nějaký velký spěch.
Nakonec odjíždím tramvají až k samotnému Dunaji, který kdybych neviděl, tak jako bych ani nebyl v Bratislavě. Procházím se po břehu a jdu směrem k hradu, kde je nádvoří hradu zaplněno německými letitými důchodci. Nakonec se jdu ještě podívat k parlamentu Slovenské republiky a na hradby, kde fotím z výšky dunaj. Po té scházím zpět do starého města.
Cestou na náměstí jsem si všiml anglických turistů, kteří si všimli podobizny známé osobnosti Ludovíta Štúra. Po té jsem procházel hlavní náměstím a náměstím před Slovenským národním divadlem.
Před národním divadlem natáčela Slovenská televize nějaký pořad s mladými, tak to nemohlo ujít mému objektivu i když mi hrozilo, že budu zaznamenán trochu jiném objektivu (kamery televize). Ale risk je zisk a tak vám můžu aspoň ten televizní štáb ukázat.
Při cestě na trolejbus potkávám ještě přestavěnou starou tržnici. Po-té fotím i historickou tramvaj, která zde jezdí ve svátek (29.8. Slováci slavili "Slovenské národní povstání") a v normální tramvaji ještě potkávám revizory, které hned tak prý potkat nejde>>tady dvojnásob platilo --- náhoda je blbec, ale co to vůbec řeším, když jízdenku jsem měl.
Tak a konečně kolem 17:30 jedu přes 30minut trolejbusem půlkou Bratislavy do sídliště Dolné Hony, kde bydlí Simona s Martinem. Můj orientační smysl naštěstí fungoval, takže vystupuju na správné zastávce a nacházím i jejich domov.
Po velmi dobrém jídle od Simony jsme jeli autem sednout a vlastně i poklábosit do restaurace na lodi. Potom jsme se rozhodli, že půjdeme do Multikina na nějaký film, i když už bylo 21hodin. Nakonec jsme se shodli jet do AUPARKU na Petržalce, jednoho z nějvětších obchodních a zábavních center ve střední Evropě. Zde jsme si pak vybrali film The Transformers Film skončil okolo půlnoci a ještě nás čekala cesta přes skoro celou Bratislavu domů. Usínám někdy okolo 1hodiny ráno s nastaveným budíkem na 5:45 a tuším, že to vstávání bude bolet...
